Žít svůj sen

Vzpomínám,
já byl kluk.
Už je to hodně let,
sen se mi zdával.
Já hrál pro plnej sál
a stál jsem přesně tam, co táta stával.
Pak dál, jak ubíhal čas
já cestu zvolil si, po níž chci jít
a teď tu jsem
a stojím tu zas
a žiju svůj sen,
co směl jsem žít.

A ty mě znáš a víš,
že jinej už nebudu,
co mám rád, chci být,
co mám napsaný v osudu
a co víc si přát,než svůj sen si žít.

Nechám déšť,
ať padá si dál,
neuhasí žár,
co uvnitř mě pálí,
ať nepřijde den,
kdy bych já nežil svůj sen,
co jiným jenom se zdá, jen se zdá.

Já, jako ty,
už pěknou řádku let
velkej sen mám,
ať tón zní do dáli,
ať nikdy neskončí to, co jsme si přáli.

A ty mě znáš a víš,
že jinej už nebudu,
co mám rád, chci být,
co mám napsaný v osudu
a co víc si přát, než svůj sen si žít.

Nechám déšť,
ať padá si dál,
neuhasí žár,
co uvnitř mě pálí,
ať nepřijde den,
kdy bych já nežil svůj sen,
co jiným jenom se zdá, jen se zdá.

Nechám déšť,
ať padá si dál,
neuhasí žár,
co uvnitř mě pálí,
ať nepřijde den,
kdy bych já nežil svůj sen,
co jiným jenom se zdá, jen se zdá.

Někdy váhám, sám sebe se ptám,
zda na to stačím,
ještě to dám
a potom večer, když plní se sál,
vím, že tu těžkou káru
chci tlačit dál.

Déšť, ať padá si dál,
neuhasí žár,
co uvnitř mě pálí,
ať nepřijde den,
kdy bych já nežil svůj sen,
co jiným jenom se zdá, jen se zdá.

Nechám déšť,
ať padá si dál,
neuhasí žár,
co uvnitř mě pálí,
ať nepřijde den,
kdy bych já nežil svůj sen,
co jiným jenom se zdá, jen se zdá.