Žena z oceli

Ocelí ovíván,
královnu temnotou,
svíce dohořívá,
rytíře ve zbroji.

Z oceli stvořená,
slunce se ve stříbře odráží,
vírou ozbrojená,
čepele do sebe naráží.
Strachem zaslepená,
od kopyt koní se prach víří,
chci být odzbrojená
tvým mečem, co osudy nám zkříží.

Ooooooo

S železnou korunou,
bez rytíře tu stojím,
z oceli zrozená, ale sama, ale sama.
Kdo po mně zatouží,
kdo zeď z oceli zdolá,
kdo mou zbroj roztaví,
z hradeb volám, z hradeb volám.

Žádný meč se nedotknul srdce,
štít královnu chrání,
cesta rubíny je dlážděná
snad dovede mě k ní.

Jsem královnou tvou..

Z oceli stvořená,
slunce se ve stříbře odráží,
vírou ozbrojená,
čepele do sebe naráží.
Strachem zaslepená,
od kopyt koní se prach víří,
chci být odzbrojená
tvým mečem, co osudy nám zkříží.

Ooooo

Obilím procházíš,
slunce zbroj zlatem barví,
cítím, že přicházíš,
už tě čekám, už tě čekám.
Po polibku toužím,
v žáru vášní to stojím,
ocel mně propoští,
když se bojím, když se bojím.

Pohled můj rozehřál tvé srdce,
štít už mi nebrání.
Z oceli prsten jsem ukoval,
už tě nic nezraní.

Jsem královnou tvou..

Z oceli stvořená,
slunce se ve stříbře odráží,
vírou ozbrojená,
čepele do sebe naráží.
Strachem zaslepená,
od kopyt koní se prach víří,
chci být odzbrojená
tvým mečem, co osudy nám zkříží.

Z oceli stvořená,
slunce se ve stříbře odráží,
vírou ozbrojená,
čepele do sebe naráží.
Strachem zaslepená,
od kopyt koní se prach víří,
chci být odzbrojená
tvým mečem, co osudy nám zkříží.

Oooooooo