V prázdnu

Když se snáší stín,
marně odháním strach
v srdci, co mám.
Je snad prokletí,
že v mým objetí seš
nepřítomná.

Skrýváš, co nahlas říkat,
máš, v duši se stmívá.
Vnímám, jak tě ovládá
zášť mlčenlivá.

Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.
Vzdávám to, že tě snad budu znát
a jen váznu tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Za dne s úsměvem
říkáš všem, že jsem ten,
se kterým souzníš.
Den však skončí tmou,
v níž se stáváš tou
jíž jsem na obtíž.

Skrýváš, co nahlas říkat,
máš, čím jsem ti já tu.
Lží pár přikryje nás,
jak plášť z opiátů.

Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.
Vzdávám to, že tě snad budu znát
a jen váznu tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Nechci dál, už hrát.
Vymeť špínu
z pod koberců.
Chceš-li pryč,
proč mi lhát.

Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.

Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.
Vzdávám to, že tě snad budu znát
a jen váznu tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.

Váznu, tady v prázdnu.